Autodoprava Jiří Tvrdík

Podnikání v autobusové dopravě je velice nákladné. Ano, rozhodli jsme se pro to – proto ta rizika už celé roky neseme a bojujeme. Autobusy totiž dokáží vydělat až když se splatí leasingy. Do té doby je to boj. Nám se to bohužel zatím nepovedlo a ještě splácíme – jenže teď nemáme z čeho.

 

Vláda má prý strach z žádostí o náhradu škody hotelům, takže jim raději sama nabídne podporu. A co dopravcům? Takhle vypadají autobusy, které jsme museli v polovině března nuceně odstavit. Náklady na pořízení vozového parku jsou v řádech desítek milionů. Po letech budování firmy nás tak teď nejspíš čeká doživotní exekuce.

 

Půlroční odklad leasingových splátek nic neřeší. Po tak důkladném vystrašení lidí se zájezdová doprava jen tak neobnoví. Letošní sezóna zcela jistě kompletně vypadne a co bude příští rok? Kdo ví. Vláda, Babiš, Schillerová? Těm na nás nezáleží. OSVČ prý stát neživí, jak řekl některý vládní chytrák. To je stejné, jako že máme mít vatu. Proč nemá vatu vládou zachraňovaná letecká společnost? 

 

Kompenzační bonus již stát nevyplácí a na jídlo máme jen proto, že si manžel dokázal narychlo najít práci. Jenže výplatu teď budeme muset dávat do odstavených autobusů. I když jsme dali RZ do depozitu a ušetřili na povinném ručení, autobusy musí být pojištěné ze smluvních podmínek leasingových společností alespoň proti vandalismu a živlům. I když je k nám pojišťovna Generali vstřícná, jedná se vzhledem k nulovým výdělkům o nezanedbatelnou částku.

 

A nastal další problém – odstavené autobusy chátrají. Manžel odhalil závady, na jejichž odstranění bude potřeba několik desítek tisíc korun. A pokud autobusy vyjedou? Po tak dlouhém odstavení je zde riziko, že se poruchy začnou sypat jedna za druhou. 

 

Naše vyhlídky jsou teď asi takové: leasingy teď nemusíme splácet, ale narůstají úroky a nikdo nám je neodpustí. V říjnu nebudeme mít finance na splátky, protože se nejezdí a nevyděláváme ani korunu, a tak nám leasingovka autobusy zabaví a spočítá nám zbývající část k doplacení. Ta bude v řádech miliónů, které nemáme, takže přijde exekuce. Ještě, že nemáme žádný osobní majetek, protože jinak bychom přišli i o střechu nad hlavou.

 

Kolik je asi podobných takových případů? Vím, že nejsme jediní. Tak co s tím?

    • Categories: dopravci