PragoTour

Firma Pragotour vznikla v roce 2006 transformací dopravní agentury Jiří Vlasák na společnost s ručením omezeným.

V začátcích podnikání, ještě jako fyzická osoba, firma provozovala autobusy Karosa řady 700 a ŠD 11.

Pokrok, ke kterému došlo v autobusové technice je obrovský, dnes by autobusem Karosa bez klimatizace jel kromě nostalgiků málokdo.

Bohužel došlo k “pokroku” i v jiných věcech a těmi jsou nesmírná byrokracie, obrovská daňová zátěž provozovatelů zájezdové dopravy a nerovné podmínky v segmentu autobusové dopravy, kde zájezdoví dopravci jsou jednoznačně poškozováni nastavenou podporou pro ostatní autobusový byznys.

Přestože pořád slyšíme některé hlasy, jak je potřeba, aby si státy v EU zachovaly samostanost a jak se to nedaří, tak náš obor je bohužel jednoznačným důkazem toho, že to není zcela pravda. Mnoho států EU má zavedenou obratovou daň na mezinárodní autobusovou dopravu a v těchto státech musíme být registrováni k této dani.

Tedy, přestože provozujeme zdánlivě triviální věc – vozíme lidi autobusy, musíme komunikovat s úřady německy, polsky, chorvatsky, slovinsky, holandsky, do některých zemí dokonce hlásit den před jízdou, který autobus k nim pojede, jakým přechodem vstoupí do země a jakým ji opustí, docela absurdní v EU, že? Ví to vůbec někdo z českých politiků, občanů, novinářů? Za jízdy našimi autobusy v těchto zemích se platí obratová daň až 25% a naopak v ČR cizí dopravci neplatí nic. Náš stát vybírá od českých zájezdových dopravců (přeneseně i např. od rodičů českých dětí a seniorů) jednu z nejvyšších sazeb DPH v Evropě 21% (Polsko 8%, Rakousko 10%).

Do půlky března 2020 jsme provozovali 14 velkých autobusů, 8 minibusů a 5 mikrobusů. Ve firmě pracovalo 24 zaměstnanců na hlavní pracovní poměr.

Nyní ve firmě pracují 4 zaměstnanci na zkrácený úvazek. Většina autobusů v autoparku je dočasně odhlášena z provozu.

Přestože jsme jezdili převážně pro českou klientelu (více než 80 % realizovaných přeprav), naší maximální snahou bylo provozovat kvalitní autobusy, řízené nejlepšími řidiči. Přes všechny těžkosti, které jsou nám dopravcům v našem podnikání kladeny, se nám díky nadšení a pracovního nasazení všech kolegů, dařilo.

Jezdili jsme pro více než 200 školních zařízení (mateřské, základní, střední i vysoké školy), státní instituce, neziskové organizace pracující s dětmi a seniory, cestovní kanceláře, dětské domovy, domovy seniorů, firmy, sportovní kluby, skaut a další zájmové kluby..

Naše nadšení z naší služby veřejnosti bylo bohužel neustále, avšak do března neúspěšně, atakováno. Když se například dispečeři dozvěděli x-krát do roka od pedagogů a dalších klientů, že jsou zloději, protože námi nabízená cena dopravy je výrazně vyšší, než jim byla nabídnuta velkým linkovým dopravcem nebo provozovatelem MHD. Tedy firmami, které jsou oproti nepravidelné přepravě osob různě dotovány a provozují i zájezdovou dopravu. Dalším důvodem, proč jsme často byli označení za drahé darebáky je dotované jízdné u linkové dopravy. Pokud se škola přepraví např. z Prahy do Pece pod Sněžkou linkovým autobusem na školu v přírodě, rodiče dětí uhradí jen 25% ceny jízdenky a zbytek doplatí dopravci stát. Stát tak ale v podstatě dotuje zájezdovou dopravu, ale jen a pouze linkovému dopravci, protože ten musí pro takový počet osob vypravit zvláštní autobus navíc. Jedná se tedy o neuvěřitelné poškozování zájezdových dopravců a v důsledku ohrožování bezpečnosti cestujících, protože zájezdovým dopravcům potom nezbývají finance na obnovování autobusů a konkurenceschopné odměňování řidičů, kteří pro zájezdovou dopravu mají být ti nejlepší z dopravního trhu.

Je potřeba narovnat podmínky pro provozování zájezdové dopravy, a proto vznikla iniciativa “Za autobusy”. Naše činnost je jednoznačně veřejnou službou. Bez narovnání podmínek v segmentu autobusové dopravy nemá pro zájezdové dopravce smysl pokoušet se přežít.

Nyní vše vyvrcholilo absolutní ignorací či nepochopením situace zájezdových dopravců. Jestliže 90% zájezdových dopravců má oproti loňskému roku 0-2% zakázek, nelze je srovnávat s kamionovou, linkovou či městskou dopravou. Dokonce ani s hotely, restauracemi či cestovními kancelářemi.

Komentář k údajné státní pomoci:

– Žádný, nebo téměř žádný zájezdový dopravce nedosáhne na státem údajně garantovanou půjčku, protože banky, u kterých dopravci mají účty, nesou riziko z 20% a nejsou jej samozřejmě ochotni akceptovat.

– Kurzarbeit – příspěvek na plat zaměstnance je také pro naprostou většinu zájezdových dopravců nereálný, nemohou zaměstnance např. 15 měsíců částečně platit, museli propustit většinu zaměstnanců

– úhrada části nájemného, mnozí dopravci platí velké částky za parkování autobusů a pronájem kanceláří, skladu, dílny – nevztahuje se na ně..

– posunutí plateb za mýtné – nevztahuje se na zájezdové dopravce – mýtné žádné nevzniká, když nejezdí – pomoc pro ostatní druhy dopravy – kamionová, autobusová linková, opět zvýhodnění

– posunutí plateb silniční daně, není pomoc, zájezdoví dopravci daň neplatí, protože mají autobusy dočasně odhlášené z provozu nebo horší varianta, autobusy mají na značkách, ale jedou např. jednou za měsíc a na silniční daň ani nevydělají, k čemu je odklad?

– snížení silniční daně o 25% pro nákladní a autobusovou dopravu, opět nepochopení situace. Kamionů jsou plné silnice, linkové autobusy tuto daň neplatí a přitom mohou jezdit zájezdovou dopravu. Pro zájezdové autobusy měla být silniční daň zcela zrušena. Plně dostačuje že platí mýtné.

– zajímavé je, že vláda je schopna příspívat 4 000,- Kč na lázeňské pobyty a pravděpodobně 200 – 400,- Kč na noc v hotelu, snížit DPH na 10% na ubytování v hotelech, na vlecích atd. a dopravcům již bylo údajně dostatečně pomoženo…

Všechny dosavadní kroky státu, kdy je podporován segment trhu, který nebyl zasažen ze 100%, bez zohlednění situace zájezdových dopravců, vedou jen k tomu, že jsou tito dopravci ještě více znevýhodněni a ještě více je do budoucna nereálné jejich přežití.

Tedy ty, které doslova přejel parní válec nechává stát stále ležet bez jakékoliv pomoci na silnici. Jsme na přístup státu k zájezdovým dopravcům již za léta podnikání navyklí, ale nyní je situace opravdu kritická.

Posledním řešením, ke kterému jsme přesvědčeni, nedojde, je to, že v případě nekomunikace státu, nenarovnání podmínek pro zájezdové dopravce a neposkytnutí základní podpory pro přežití zájezdových dopravců, se tito rozhodnou odstavit a znepojízdnit své autobusy před zodpovědnými státními institucemi.

Jiří Vlasák

Pragotour s.r.o.

    • Categories: dopravci