Zájezdovou autobusovou dopravu jsem začal provozovat téměř před 30 lety, v roce 1993, jako fyzická osoba. Začátek nebyl úplně jednoduchý a z dnešního pohledu až úsměvný. V tu dobu jsem byl neznámý dopravce s jedním autobusem KAROSA, r.v. 1985, v malé obci Dobročovice a bez telefonu v domě.

 

Pro prvotní oslovení potenciálních zákazníků jsme nechali vytisknout letáčky, které jsme rozeslali do škol a vyvěsili ve vývěskách v okolních obcích. Zákazníci se většinou prostřednictvím korespondenčních lístků ozvali a já pak objížděl na motocyklu telefonní budky, abychom se mohli domluvit na podrobnostech. Vzhledem k tomu, že jsem v širokém okolí byl jeden z mála takových dopravců a snad i ke spokojenosti zákazníků, se náš objem zákazníků zvětšoval, a tak jsme se rozrostli až do velikosti firmy o 5 autobusech.

 

Nespravedlivé daně

V roce 2004 se nám změnila sazba DPH z 5 % na 19 %. V tuto dobu začala dobrá doba pro dopravce, kteří jezdili takzvaně „bez papíru“ a tudíž byli o DPH levnější. K tomu je samozřejmě nabádali i zákazníci, což je vcelku pochopitelné, neboť výsledná cena je vyšla o pětinu levněji. Smutné je, že dopravci byli a jsou nabádáni k černým jízdám i mnoha učiteli, kteří vychovávají další generace občanů. Přitom jsou placeni ze státní pokladny – a tudíž i z výběru těchto daní. Pikantní je, že za průjezd cizí zemí platíme obratovou daň v sazbě 8-25 % a zahraniční dopravci za jízdy po ČR nebo za průjezd přes ČR platí obratovou daň, pozor: 0 %!

 

Autobusová doprava je velmi nákladově zatížena. Začíná to již vysokou pořizovací cenou autobusu, pokud tedy myslíme na autobusy, které by měly splňovat určitý standard bezpečnosti a pohodlí. Dále pak například havarijní pojištění, povinné ručení, silniční daň, revize hasicích přístrojů a klimatizací, roční technické prohlídky, emise, pravidelné cejchování tachografů, každoroční servis klimatizace a amortizace vozu, každoroční školení a zdravotní prohlídky řidičů, včasná výměna pneumatik a podobně.

 

Konečná rána

Úplně konečnou ranou, která přišla, je koronavirová krize. Poslední jízdu jsme měli 9. 3. 2020 a od té doby naše autobusy nevydělaly ani 1 korunu. Domnívám se, že nepravidelná přeprava osob je pro náš stát jako služba obyvatelstvu velmi důležitá – a v počtu převezených osob na 1l paliva i ekologická. Vzhledem k obsazenosti při jízdě zájezdového autobusu na ni nemá letecká, lodní, autobusová linková, ani vlaková přeprava.

 

Velmi mě mrzí, že po 27 letech této zodpovědné a velmi náročné práce jsme nyní na pokraji bankrotu. Nemyslím si, že by to bylo způsobeno naší, špatně odvedenou prací, neboť za normální situace máme v sezóně zakázek tolik, že nám musí vypomáhat i kolegové.

 

Díky současnému vysokému zatížení DPH 21 % u zájezdové dopravy a vzhledem k výše vypsaným nákladům na bezpečný provoz autobusů, přestávali být zájezdoví dopravci konkurenceschopní vůči linkovým dopravcům a nynější situace ještě vše znásobila. Podporuji iniciativu „Za autobusy“ a vyzývám všechny zájezdové dopravce, aby se k ní připojili.

 

Za Dobrobus s.r.o.
Luděk Bartoš, jednatel společnosti