Příběh autodopravce

Za svůj život jsem stihnul nasbírat hodně podnikatelských zkušeností a prošel jsem si mnoha obory. Poslední roky jsem cítil, že mě to táhne zpět ke strojařině, ve které jsem získal nejvyšší vzdělání a kde mám i nejvíce zkušeností. Zároveň jsem toužil jen po malé rodinné firmě. Tak vznikl plán, stát se soukromým autobusovým dopravcem a postupně a cílevědomě jsem se k tomuto cíli blížil. 

Vše jsme měli promyšlené, zbývalo jen koupit první autobus. Několik měsíců jsme hledali, až jsme s přítelkyní objevili ve Španělsku autobus, který byl přesně podle našich představ, a tak jsme sedli na letadlo do Andalusie a autobus přivezli do České Republiky. 

Nejvíce ze všeho mě baví autobus řídit a vozit cestující za jejich zájmy a zábavou. A to i přesto, co se dnes na silnicích dennodenně odehrává. A skoro stejně jako řízení mě baví se o autobus starat i technicky. Autobus je nádherně fungující a složitý stroj a je radost ho udržovat v plně funkčním stavu. Tyto 2 činnosti bych považoval za hlavní světlé stránky celé autodopravy. Je to služba lidem a odměnou je vidět, jak jsou s našimi službami spokojeni. Dostat od nich na konci jízdy poděkování, mě nabíjí energií, optimizmem a dává mi sílu překonávat i ty stinné stránky, jakými je například přebujelá administrativa. 

Zjistil jsem, že v tomto státě není příliš mnoho nových autodopravců, kteří by začali úplně na zelené louce jako já. Řekl bych, že už vím proč. Když už někdo začal v poslední době, tak to bylo spíš tak, že jezdil léta pro nějakého autodopravce, a pak se jen osamostatnil. Ale drtivá většina autodopravců v ČR funguje dlouho, dalo by se říci, desítky let. A v té době bylo všechno mnohem jednodušší. Vše mají již zaběhnuté, novým legislativním opatřením se museli přizpůsobovat postupně. Proto může být můj pohled na administrativu a legislativu dost odlišný od ostatních. 

Administrativa

Vletěl jsem do toho najednou a musel jsem si poradit v podstatě se vším úplně sám. Naivně jsem očekával, že bude existovat nějaký dokument, brožurka, kde bude pro nového autodopravce popsáno, co všechno se musí naučit, zařídit, opatřit a v jakém pořadí, aby měl vše v pořádku. Věřil jsem, že takovou službu bude poskytovat někdo, kdo tvrdí, že je tady „pro dopravce“, jako například ČESMAD. Nic takového se nekoná! Takže google a desítky hodin na netu. Paběrkovat útržkovité informace, číst blogy kamioňáků, autobusáků a zbytek si domyslet. Získání koncese je takové první síto, které má nového autodopravce odradit, aby utekl, dokud je čas. Zkoušky odborné způsobilosti dopravce, kde nejsou k dispozici ani pořádné učební materiály, kdy hledáte na netu mizerné kopie otázek z předešlých let, to už je samo o sobě velká ostuda ministerstva dopravy. A to je teprve začátek, běháte od jednoho úředníka ke druhému, každý vám řekne něco jiného. Když pak zjistíte, že celý proces trval půl roku a to jste ještě ani nevyjel, tak to o něčem hovoří. Chvílemi jsem propadal panice, že se přes všechny nástrahy snad ani nelze bez průšvihu dostat. Jaké dokumenty má mít řidič u sebe při vnitrostátní jízdě, jaké do zahraničí, na co kladou důraz policisté v jednotlivých zemích, kopie dokumentů snad úplně od všeho, včetně hasičáků, registrace plátce DPH kromě ČR i pro Chorvatsko, Slovinsko, Rakousko, Polsko a Německo, pravidelně dělat daňové přiznání, ať do těch zemí jezdím nebo ne, zvládat vše jazykově, vědět, jak se v každé zemi řeší mýto, kde se co platí navíc, vědět, jaké tankovací karty jsou výhodné v jednotlivých zemích, zda je lepší jich mít víc a další a další… Pro malého autodopravce je to všechno dohromady jen obrovská, zbytečná a nesmyslná administrativní zátěž a stres. Kdybych to dnes, kdy už mám v podstatě většinu problémů vyřešených, měl nějak eufemisticky nazvat, jak mi to celé připadá, tak bych řekl, že v tomto státě se někdo před pár lety rozhodl, že tady nechce nové autodopravce. Protože to nemohl zakázat přímo, tak alespoň celý proces tak neskutečně zkomplikoval, že tím projdou jen ti neotrlejší jedinci. Něco jako pevnost Boyard, máte k dispozici jen indicie a běží vám čas.     

Servis

Další zajímavou stránkou je technický servis. Opět by si mohl někdo naivně myslet, že když si s něčím nebude vědět rady, půjde do servisu. Není to tak jednoduché. Značkové servisy se zabývají především kamióny, hlavně proto, že je jich řádově víc. Každý technik raději opraví 3 tahače než jeden autobus. Několik techniků se mi svěřilo, že je to hlavně kvůli jednoduššímu přístupu k motoru a v podstatě ke všemu; u autobusu si kabinu nesklopí. Technici opravují autobusy neradi, v porovnání s tahači dokonce zřídka kdy a z toho pak plyne i jejich neznalost autobusových specifik. Když si k tomu přidáme i finanční stránku věci, kde značkový servis účtuje 1200,-/h technika, tak je to odpověď na otázku, proč má většina středních a větších autodopravců zcela vlastní servisní zázemí.  

Pozice na trhu

Hned v prvním roce se nám podařilo získat si přízeň zákazníků především spolehlivostí, pohodlím a vstřícným jednáním. Jako zázrakem se počet objednávek měsíc od měsíce zvětšoval. Podle počtu zájezdů na jaro a léto roku 2020, to vypadalo, že budeme muset rychle koupit další autobus. Tento trend trval až do 1.týdne března 2020, kdy se vše jak mávnutím proutku ze dne na den zastavilo.  

Všichni všechno zrušili a okamžitě následoval ekonomický pád, přišli jsme o nejdůležitější sezónu v roce (březen-červen), čímž lze považovat celý ekonomický rok za nevratně zničený. Některé náklady běží pořád, poplatky spojené s pojištěním, mýtným, DPH do jednotlivých zemí stejně musíte dělat, autobus zestárne o rok, aniž by jezdil a vydělal si na sebe, navíc stání mu škodí víc, než kdyby jezdil a další a další ztráty.  

Dva roky jsme to budovali, investovali do toho všechny svoje peníze, úsilí, čas, naděje, plány a během chvíle je po všem. 

Závěr

Přál bych si, aby se vše co nejrychleji vrátilo do maximálně možného normálního stavu, jinak to už nebude mít jen katastrofální, ale i trvale nevratné následky na celý segment trhu. Všichni bychom měli hned teď začít přemýšlet, jak se z toho průšvihu co nejdříve dostat ven. 

 

Ing. Martin Linhart      

Osobní příležitostná doprava vnitrostátní i mezinárodní – 1x 57míst, 1x 9míst