Můj příběh

Jsem vyučený horník. Pracoval jsem na dole ve Velkých Svatoňovicích. Poté, co jsem se oženil, dostal jsem se k dopravě. Nejprve jsem pracoval jako závozník v ČSAD v Náchodě a po nějakém čase jsem získal řidičský průkaz a začal jezdit s nákladními vozidly. Praxe s nákladním automobilem byla tehdy podmínkou k získání řidičského průkazu na autobus. Ten jsem získal a od roku 1978 jsem pracoval jako řidič autobusu v ČSAD Praha Klíčov.

Protože volant je osud můj i mého syna, koupil jsem hned v roce 1990 malý autobus Mercedes 207 a začal podnikat v autobusové dopravě. Živnost se slibně rozjížděla. Vozový park jsem postupně rozšiřoval o další autobusy – zpočátku malé a po nějaké době jsem koupil první velký autobus – Karosu. Starší autobusy odcházely a přibývaly další – Mercedes Tourismo, Mercedes Travego, Setra 417 SHD a Renaulty.

Pro rozjíždějící se firmu bylo zapotřebí vytvořit zázemí. Koupil jsem na úvěr starší objekt, který jsem přestavěl a bydlíme v něm se synem a našimi rodinami. Jezdili jsme jako řidiči já a syn a měli jsme tři řidiče jako zaměstnance. Další čtyři řidič pak vypomáhali na dohodu. Na nákupy novějších autobusů peníze, tak jako většině zájezdových dopravců nezbývaly, proto jsem je nakupoval na leasing.

V současné době mám na leasing pouze autobus Setra, kde ale mám platit měsíčně 137.000,00 Kč. S leasingovou společností jsem se sice dohodl na prodloužení leasingu a snížení splátek, ale ani na placení snížené splátky 78.000,00 Kč měsíčně nemám. U domu mám měsíční splátky úvěru ve výši 48.000,00 Kč. Banka se mi sice snažila vyjít vstříc a poskytla mi odklad, ale ten již skončil. Na pokračování ve splátkách nemám.

Tak jako všichni nepravidelní autobusoví dopravci od března 2020 nejezdím a nemám kromě starobního důchodu žádný příjem. Autobusy stojí v garážích a za to musím platit. Registrační značky autobusů mám v depozitu a autobusy chátrají. Sice jsem od státu obdržel podporu COVID bus, po 9 měsících od zastavení autobusů – ale ta nestačí ani na základní technickou podporu. 

Začíná se naplňovat to, že volant, který byl mým osudem se stane také mým koncem – hrozí, že přijdeme o bydlení a zůstanou nám pouze velké dluhy, na jejichž úhradu nepostačí výtěžek z prodeje autobusů, o které ale v dnešní době nemá nikdo zájem.

Nemyslím si, že si takový konec zasloužím.

Jsem si vědom toho, že žijeme ve špatné době, ale světlo na konci tunelu nevidím. Stále doufám, že se stane zázrak, ale ten nepřichází. Slyším pouze sliby, které se neplní.

Vše je o to smutnější, že vím, že naši stálí klienti (školy, sportovní kluby, CK a další a další) budou ihned po odeznění epidemie s námi jezdit a budou chtít vše dohnat, ale naše firma, tak jako firmy mnoha dalších kolegů, bez nutné pomoci už tu nebude.

Milan Brich, IČO 48619361, tel. +420 602 145 222
i jako jednatel společnost MBR bus s.r.o. IČO 26011000
Kladská 642
547 01 Náchod